Jak jsem se nestal průvodcem aneb cesta do Maďarska a zpět.

10. února 2012 v 20:04
Když bylo mně a mému kamarádovi Hliníkovi 18 let rozhodli jsme se, že pojedeme v létě na týden do Maďarska pod stan. Hliníka již někteří znají z mých a Malkielových článků. Je to svérázný týpek, se kterým jsem se já skvěle doplňoval. Já jsem totiž vždy vymyslel nějakou srandu ( ptákovinu, ostudu, dobrodružství - nehodící se škrtni) a on, aniž by o tom přemýšlel, toto začal ihned realizovat. Takže tohle naše životní období se sestávalo z nepřetržitého sledu nejrůznějších eskapád.
Protože Hliníkův otec zvaný Makůvka, se o nás celkem oprávněně obával, tak se nabídl, že nás do Budapešti odveze autem. Teda, to jsem přehnal, neb vlastnil vozítko značky Trabant.

Kontrolní otázka: z čeho byla karoserie Trabantu?
Správná odpověď: umělá pryskyřice lisovaná s drcenými bavlněnými odřezky.
Poznámka: tady se koroze nechytala !!

Makůvka byl neuvěřitelně spořivý člověk, který když jedl chléba se salámem, tak to bylo jedno kolečko na celý krajíc. Dal ho vždy na kraj, přičichl, posunul dozadu a ukousl suchý chleba. Tak to šlo až na konec, a když byl v rozmařilé náladě, tak to kolečko neschoval na příště, ale se zhýralým výraze ve tváři ho snědl.

Bohužel také ale šetřil i na údržbě Trabantu. Toto jsme zjistili již asi dvacet kilometrů za Prahou. Tedy 510 km od cílového města. Jak se totiž objevil před námi menší kopeček, Makůvka sešlápl plyn a zepředu se ozvalo děsné mlácení kovu o kov. Nutno dodat, že Makůvka byl inženýr - vzdělanec, bohužel v elektrotechnické oblasti. Ale s touto závadou si věděl rady, utrousiv něco, že jsou vymlácený homokinetický klouby. Vzal tlakovou maznici s hustou vazelínou, ponořil své tělo do motorového prostoru a něco tam chvilku štrachal. Opravdu to pomohlo, a to na celých dalších padesát kilometrů.

Přiznávám, že jako oběť humanitní blbosti, nemaje technického vzdělání ani nadání, ani zbla netuším co jsou to homokinetické klouby. Tady by se mohl vyjádřit můj bratr Malkiel, neboť s motory si rozumí. S tím slovem mám problém, mám rád totiž kinetické umění, takové ty výstavy, co se tam všechno hýbe, cinká, poletuje apod. Takže mně pořád v hlavě naskakuje, že slovo homokinetický znamená jistý pohyb dvou gayů. Ale obávám se, že to tak není.

Zpátky k cestě. Pro ty, kdo to nepamatují, připomínám jednu technickou "vychytávku" vozítka Trabant. Na čtvrtém rychlostním stupni byla tzv. rychloběžka. Což v praxi znamenalo, že se Trabant rozjel na maximální rychlost, pak se sundala noha z plynu, tím se odpojil motor a dál se jelo setrvačností. Idea možná perspektivní, leč v provedení soudruhů z NDR téměř nepoužitelná. Neboť nízká hmotnost vozítka spolu krabicovým tvarem karoserie, který měl děsivý součinitel odporu vzduchu, znamenala, že z 90km/hod. se setrvačností dojelo cca 150 metrů, rychlost klesla na 40 km/hod. a řidič musel zase přišlápnout plynový pedál. Takže kdo tento způsob jízdy praktikoval, zcela jistě z úsporných důvodů, pohyboval se po silnici takovými dlouhými přískoky.
Nebudu Vás napínat, takový řidič byl Makůvka. A tak jsme se po celodenní jízdě doštrachali do Budapešti a ubytovali se v kempu Romaifürdö u břehu Dunaje. Ten večer jsme vymetli několik místních bufetů, ale nikde nic. Žádná diskotéka, nic. To nás trochu otrávilo, neboť jsem se těšili na maďarské holky, o kterých starší kamarádi vyprávěli, že jsou divoký a nenosej podprsenky.

Na cestě do stanu jsme potkávali skupinky kluků a holek, jak bezcílně bloumají po kempu. A také jsme si všimli, takového polootevřeného altánu s nápisem, který jsme z němčiny přeložili jako žehlírnu. Pak jsem si vzpomněl, že Hliník má sebou páskový přenosný magnetofon československé výroby značky Uran. Povídám, "tady uděláme zítra diskotéku, jdeme do vrátnice pro papír a fixy." Kupodivu nás nevyhodili a tak jsme mohli napsat na čtvrtky nápisy DISCO a k tomu šipky a polepit s nimi kemp.

Večer jsme ještě udělali inventůru v magnetofonových páskách a natěšeni na zítřek jsme šli spát. Druhý den jsme se trochu toulali po Budapešti a těšili se na večer. Když jsme v sedm hodin večer přicházeli k žehlírně, již zdálky jsme viděli asi třicet lidí. Hurááá !! Bude diskoška !!

Zapojili jsem magnetofon do zásuvky pro žehličky a z deseticentimetrového reproduktorku se začaly linout tóny tehdy oblíbené skladby Hello World od skupiny Tremeloes. Při následující písničce od ABBY, s názvem Dancing Queen, začali všichni tancovat a začalo to vypadat tak, jak jsem si představovali. A když jeden Maďar přinesl přenosné Combo (velký reproduktor se zesilovačem a taky mikrofonem) tak už to byla opravdická diskotéka. Protože jsme všechny písničky na těch páskách znali, tak jsme si to užili i jako dýdžejové. Pro pamětníky připomenu třeba písničky Travellin Band od Creedence Clearwater Revival (dost hustej rockec) nebo stará klasika Mocný Eskymák od Manfred Man. No a když jsme tam šoupli ploužákovou vzdychačku " Je t´aime moi non plus " od Jane Birkin, tak jsme zjistili, že co se týče maďarských holek, tak starší kluci měli pravdu.

Sice si pár starších lidí stěžovalo na hluk, leč větší kluci to s nimi vydiskutovali. Přičinlivý Maďar v blízkém bufetu si popojel s pojízdným stánkem a tak i trochu divné maďarské pivo teklo proudem.Spousta lidí ještě přišla, a tak se "taneční parket" přelil na blízké parkoviště. Chodili za námi lidi a říkali nám, že tohle tady ještě nebylo. A to nás krásně hřálo u srdce.

A když diskotéka skončila tak na nás čekaly dvě krásné Maďarky, odvedly si nás na odlehlé místečko u břehu Dunaje otevřely dvě láhve sladkého tokajského a měli jsme se jak na Ježíška.

K O N E C P R V N Í Č Á S T I
Co se dělo na zpáteční cestě domů se dozvíte v neděli.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Malkiel Malkiel | Web | 10. února 2012 v 21:43 | Reagovat

To se dost divím, že Makůvka dokázal na tom smraďochovi (Trabantu) vymlátit homokinetické klouby, když s ním skoro vůbec nejezdil. A navíc jezdil děsně opatrně. Pamatuju si jak měl na škodovce pneumatiky, které měly najeto asi pět tisíc km, ale na hranách ještě měly takové ty čudlíky od vstřikovacího lisu.
P.S. Když sundáš z homokinetického kloubu manžetu, tak uvnitř najdeš něco, co by se při troše fantazie dalo nazvat jako "dva zaklínění homosexuálové". :D

2 Malkiel Malkiel | Web | 10. února 2012 v 21:54 | Reagovat

Než bych ti pracně vysvětlil co je homokinetický kloub, tak tě raději odkážu na tetu Wiki. http://cs.wikipedia.org/wiki/Homokinetick%C3%BD_kloub

3 kontrastnibratr kontrastnibratr | Web | 12. února 2012 v 12:35 | Reagovat

[2]: Jasně, ale já mám radši Malkipedii než Wikipedii. Tvé objasnění mně bohatě stačilo a myslím že i dalším čtenářům :-D

4 Iva Iva | 14. února 2012 v 19:45 | Reagovat

Já to říkám pořád, že Češi dokážou  improvizovat, v práci i ve vymýšlení blbin. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama