Malkiel motocyklista

27. září 2011 v 0:05
Bylo ,nebylo, v polovině 70tých let si dva bratři, z nichž jeden byl Kontrastní, řekli, že pojedou v létě k moři. Ne ke Středozemnímu, ale Středomaďarskému, které je známo více pod názvem Balaton. Ten mladší, který se ještě nejmenoval Malkiel, byl velmi zručný a šikovný mechanik. Svého času na něm závisela třetina Městské hromadné dopravy v Praze. Hádejte milí čtenářové, která část to byla: metro, tramwaye nebo autobusy? A Cé je správně! On Malkiel byl prostě na ty spalovací motory, kolečka, převody, páčky a táhla. Stavebnice Merkur byla jeho oblíbená. To ten Kontrastní bratr byl zase na elektřinu fanoušek. Jeho oblíbená stavebnice v dětství se jmenovala Malý Edison. Pořád něco zapojoval, rozsvěcoval, zvonky zvonily, bzučáky bzučely. Ale ve spalovacích motorech se nevyznal, to bylo království Malkielovo. Ten si pořídil starší motocykl české značky o obsahu 175 ccm. Motocykl krásně zrenovoval, jejich maminka jim ušila dvě velké plátěné tašky, které visely na obou stranách u zadního sedadla. Když byla hustá mlha a bylo to hodně z dálky, tak ten motocykl vypadal jako legendární americký motocykl Indian. Nad zadní kolo přimontoval velký nosič zavazadel, který vypadal jako rošt od grilu. Na nosič několika desítkami metrů špagátu přidělali dva spacáky a jeden stan. Mělo toto výhodu, že ten co seděl vzadu se opřel a jel jako v limuzíně. Bratři vyměnili něco forintů a vyrazili směr Maďarsko. Ale ouha, motocyklu se nějak nechtělo, možná cítil že jest značně přetížen vzhledem ke svému obsahu válců. Již v oblasti Prahy 10 několikrát zastavil a odmítal pokračovat v jízdě. Malkiel mu ale hbitě domluvil, a jelo se. Bohužel již v Horních Počernicích pravil Malkiel: "sakra, mě ňák zebe levá noha". Jeho bratr se podivil, neb bylo cca 28 stupňů Celsia. Ale to se jen motocykl bránil další jízdě, a odšrouboval si víčko od karburátoru, a benzín chlístal a smáčel Malkielovu levou nohu a rozžhavený výfuk. Malkiel bleskově seskočil z motocyklu, ještě v letu tasil šroubovák a sklonil se k motoru něco mumlajíc. Jeho bratr moc nerozuměl, protože měl na hlavě helmu, ale bylo to něco o zasraném krámu. Rozhlížel se kolem, ale nikde žádný obchod neviděl. Ale to již Malkiel klokaním skokem byl v sedle, motor zaburácel a vyrazili rychlostí 21O km za tři hodiny. Motocykl poznal marnost svého odporu, sklonil se před Malkielovou motoautoritou a tak se po bezproblémové jízdě k večeru před nimi rozprostřelo Blatenské jezero, zvané Balaton. Týden spokojeně plynul ve vymetání pobřežních barů a diskoték. Tenkrát byly v módě rockové kapely Omega, Locomotív GT a Illés.

Omega - Dívka s perlami ve vlasech http://www.youtube.com/watch?v=CGt-rTDkMcM&feature=related
Locomotív GT - Jsem štastný http://www.youtube.com/watch?v=5KjEdq3HaL4&feature=related

Leč v ráji zapršelo a bratrům se povážlivě ztenčila hotovost. Sedli a udělali strategický plán. Dali stranou peníze na benzín a zjistili, že mají forinty na 15 langošů a 15 piv. Tak si řekli, že ještě dva dny vydrží a pak pojedou domů. A jak řekli, tak udělali. Poslední den ráno nasedli na motocykl a vyrazili prašnou cestou z kempu. V tom se mezi stromy mihl barevný blesk a narazil do nich zmalovaný skútr s totálně zpitým Maďarem. Zvedl se oblak prachu jak po výbuchu v Černobylu. Když mrak prachu pomalu usedl a jali se zjišťovat škody, kupodivu se nikomu nic nestalo, jen jejich motocykl měl ulomenou stupačku. Malkiel láteřil tak, že by mu snad i Maďar rozuměl. No jízda s nohou na motoru, nic moc. Přijeli do Bratislavy na státní hranici, postavili motocykl na stojánek, a jali si připravovat cestovní doložku k občanskému průkazu a celní a devizové prohlášení. Pro mladší čtenáře - to bylo místo pasu, tak se jezdilo do spřátelených zemí. V tom zafoukal svěží vítr z poddunajské nížiny, a motocykl se opět válel na silnici. A tentokrát to odnesla druhá stupačka. Ale také nožní řadící páka a podařilo se zařadit jen druhý rychlostní stupeň, na který se dokodrcali již cestou znavení bratři do Brna. A protože za všechny peníze koupili v Bratislavě benzín, tak v Brně byli s hotovostí hotovi. Co teď? Motocykl poslali do Prahy nákladní železniční dopravou s platbou v Praze při vyzvednutí. Dobrým lidem se jich zželelo a poskytli jim něco drobných, celkem na dvě housky a jedno pivo (3 koruny, šedesát haléřů). S vlastní dopravou měli štěstí, vlak do Prahy měl 3 hodiny zpoždění, a potom jel do Prahy tak plný, že se k nim průvodčí vůbec nedostal, a jeli tedy zadarmo.A to se vyplatí Smějící se
A tak to byli milí čtenáři Malkiel - motocyklista a jeho Kontrastní bratr.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 27. září 2011 v 0:44 | Reagovat

Parádní historka! Jsem moc zvědavej, jesli jí malkiel potvrdí. Jinak o Bachmanním skoku nic nevíš, tak o něm radši nepiš!

2 Iva Iva | 27. září 2011 v 8:32 | Reagovat

Moc pěkný,vy jste prima bráchové. Čím dál tím víc mě bavíte!

3 punerank punerank | E-mail | Web | 27. září 2011 v 10:28 | Reagovat

No sakra, to to dopadlo. chudinka motorka:) langošbych si i dala:

4 Malkiel Malkiel | 27. září 2011 v 10:34 | Reagovat

[1]: Potvrzuji, že to přesně tak bylo a ještě to doplním. To první vzdorování motocyklu bylo způsobené tím, že vyskakoval ze spínací skříňky klíček, tzv."bošák". A někde u Velkého Meziříčí se motorka rozhodla vzdorovat další cestě tím, že si sama od sebe ulomila kontakt od baterky. Při každém startování tudíž bylo nutné otevřít kastlík s baterkou a kontakt přidržet. Prostě ta motorka do toho Maďarska nechtěla. Bohužel potom ani nechtěla zpátky do Prahy.

5 signoraa signoraa | Web | 27. září 2011 v 16:39 | Reagovat

Parádní příběh a já se u toho pochechtávám. :-D
Mám podobnou zkušenost. Můj bratranec asi nebyl tak zdatný a zručný jako Malkiel, ale miloval svou starou motorku. Byla do DKW, kterou tady asi zapomněli Němci. Každopádně jí celou zimu dával do pucu a na jaře vyrazil. Jen jednou jsem jeho "spanilou jízdu" zažila osobně. Tehdy mě vylákal do Brandýsa, což nebyl zas tak velký problém se tam dostat. Dojeli jsme někam za Poděbrady a motorka se rozhodla, že už dál nepojede. Bratranec zůstal s motorkou (přeci jí neopustí) a já se dostávala pěšky a stopem do Prahy.
Potom už jsem si nechávala o jeho vyjížd'kách jen referovat. Nikdy nedojel dál než 50km. :-D

6 Kerria Kerria | Web | 27. září 2011 v 17:24 | Reagovat

Parádní historka. Zajímalo by mě, jestli ta motorka po návratu z Maďarska ještě někdy jezdila?

7 Malkiel Malkiel | 27. září 2011 v 23:22 | Reagovat

[5]: Takové jsem měl kdysi auto, Fiata 600 z roku 1958. To bylo auto, které jezdilo jen po Praze. Z Prahy dojelo vlastní silou nejdál k rybníku ve Struhařově. Zpátky už jelo na laně.;-)
[6]: No jasně. Doma jsem hned udělal generálku a ještě rok jezdila. Jenže potom jsem šel na vojnu a za ty dva roky jí v kočárkárně někdo rozkradl. Když jsem přišel z vojny, tak už se tam válel jen rám. Ale já už stejně o motorku nestál, protože jsem chtěl auto. Vlastně ta motorka ani nebyla moc drahá. Tehdá jsem ji koupil za tři stovky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama