Září 2011

Malkiel motocyklista

27. září 2011 v 0:05
Bylo ,nebylo, v polovině 70tých let si dva bratři, z nichž jeden byl Kontrastní, řekli, že pojedou v létě k moři. Ne ke Středozemnímu, ale Středomaďarskému, které je známo více pod názvem Balaton. Ten mladší, který se ještě nejmenoval Malkiel, byl velmi zručný a šikovný mechanik. Svého času na něm závisela třetina Městské hromadné dopravy v Praze. Hádejte milí čtenářové, která část to byla: metro, tramwaye nebo autobusy? A Cé je správně! On Malkiel byl prostě na ty spalovací motory, kolečka, převody, páčky a táhla. Stavebnice Merkur byla jeho oblíbená. To ten Kontrastní bratr byl zase na elektřinu fanoušek. Jeho oblíbená stavebnice v dětství se jmenovala Malý Edison. Pořád něco zapojoval, rozsvěcoval, zvonky zvonily, bzučáky bzučely. Ale ve spalovacích motorech se nevyznal, to bylo království Malkielovo. Ten si pořídil starší motocykl české značky o obsahu 175 ccm. Motocykl krásně zrenovoval, jejich maminka jim ušila dvě velké plátěné tašky, které visely na obou stranách u zadního sedadla. Když byla hustá mlha a bylo to hodně z dálky, tak ten motocykl vypadal jako legendární americký motocykl Indian. Nad zadní kolo přimontoval velký nosič zavazadel, který vypadal jako rošt od grilu. Na nosič několika desítkami metrů špagátu přidělali dva spacáky a jeden stan. Mělo toto výhodu, že ten co seděl vzadu se opřel a jel jako v limuzíně. Bratři vyměnili něco forintů a vyrazili směr Maďarsko. Ale ouha, motocyklu se nějak nechtělo, možná cítil že jest značně přetížen vzhledem ke svému obsahu válců. Již v oblasti Prahy 10 několikrát zastavil a odmítal pokračovat v jízdě. Malkiel mu ale hbitě domluvil, a jelo se. Bohužel již v Horních Počernicích pravil Malkiel: "sakra, mě ňák zebe levá noha". Jeho bratr se podivil, neb bylo cca 28 stupňů Celsia. Ale to se jen motocykl bránil další jízdě, a odšrouboval si víčko od karburátoru, a benzín chlístal a smáčel Malkielovu levou nohu a rozžhavený výfuk. Malkiel bleskově seskočil z motocyklu, ještě v letu tasil šroubovák a sklonil se k motoru něco mumlajíc. Jeho bratr moc nerozuměl, protože měl na hlavě helmu, ale bylo to něco o zasraném krámu. Rozhlížel se kolem, ale nikde žádný obchod neviděl. Ale to již Malkiel klokaním skokem byl v sedle, motor zaburácel a vyrazili rychlostí 21O km za tři hodiny. Motocykl poznal marnost svého odporu, sklonil se před Malkielovou motoautoritou a tak se po bezproblémové jízdě k večeru před nimi rozprostřelo Blatenské jezero, zvané Balaton. Týden spokojeně plynul ve vymetání pobřežních barů a diskoték. Tenkrát byly v módě rockové kapely Omega, Locomotív GT a Illés.

Omega - Dívka s perlami ve vlasech http://www.youtube.com/watch?v=CGt-rTDkMcM&feature=related
Locomotív GT - Jsem štastný http://www.youtube.com/watch?v=5KjEdq3HaL4&feature=related

Leč v ráji zapršelo a bratrům se povážlivě ztenčila hotovost. Sedli a udělali strategický plán. Dali stranou peníze na benzín a zjistili, že mají forinty na 15 langošů a 15 piv. Tak si řekli, že ještě dva dny vydrží a pak pojedou domů. A jak řekli, tak udělali. Poslední den ráno nasedli na motocykl a vyrazili prašnou cestou z kempu. V tom se mezi stromy mihl barevný blesk a narazil do nich zmalovaný skútr s totálně zpitým Maďarem. Zvedl se oblak prachu jak po výbuchu v Černobylu. Když mrak prachu pomalu usedl a jali se zjišťovat škody, kupodivu se nikomu nic nestalo, jen jejich motocykl měl ulomenou stupačku. Malkiel láteřil tak, že by mu snad i Maďar rozuměl. No jízda s nohou na motoru, nic moc. Přijeli do Bratislavy na státní hranici, postavili motocykl na stojánek, a jali si připravovat cestovní doložku k občanskému průkazu a celní a devizové prohlášení. Pro mladší čtenáře - to bylo místo pasu, tak se jezdilo do spřátelených zemí. V tom zafoukal svěží vítr z poddunajské nížiny, a motocykl se opět válel na silnici. A tentokrát to odnesla druhá stupačka. Ale také nožní řadící páka a podařilo se zařadit jen druhý rychlostní stupeň, na který se dokodrcali již cestou znavení bratři do Brna. A protože za všechny peníze koupili v Bratislavě benzín, tak v Brně byli s hotovostí hotovi. Co teď? Motocykl poslali do Prahy nákladní železniční dopravou s platbou v Praze při vyzvednutí. Dobrým lidem se jich zželelo a poskytli jim něco drobných, celkem na dvě housky a jedno pivo (3 koruny, šedesát haléřů). S vlastní dopravou měli štěstí, vlak do Prahy měl 3 hodiny zpoždění, a potom jel do Prahy tak plný, že se k nim průvodčí vůbec nedostal, a jeli tedy zadarmo.A to se vyplatí Smějící se
A tak to byli milí čtenáři Malkiel - motocyklista a jeho Kontrastní bratr.

Policejní ticho

21. září 2011 v 11:07
Povídá jeden policajt druhému: "tak si tak dvěma hřebíkama čistím uši, a najednou, ..... najednou ticho."

Nejkratší článek k TT

19. září 2011 v 22:07
Pšt !

Panictví a chmel

13. září 2011 v 13:53
Malkiel mně svým článkem o chmelu a exhibicionizmu otevřel jeden paměťový šuplík, tak tady je.

Jelikož již od dětsví jsem plánovitý a racionální typ, tak jsem se rozhodl ve věku 15ti jar skoncovat se svým panictvím. Dal jsem na rady starších kluků, že nejlepší příležitost je na chmelu. Hlavně nezapomeň na chlast, nabádali mě. Takto instruován jsem zakoupil láhev desertního bílého vína Dymiat, v úhrnné ceně 10,50 Korun československých. Nedbaje výstražných pokynů učitelů jsem láhev pečlivě ukryl do spacáku, který jsme museli mít sebou. Po příjezdu vlakem do chmelařské oblasti Hořesedly, mě trochu zatrnulo, když jsem zahlédl, jak jakýsi statný traktorista v impozantním vrhačském stylu hází naše spacáky na valník za traktorem. Po příjezdu na ubytovnu se mé nejhoší obavy potvrdily. Již při přebírání spacáku se ozývalo nic dobrého nevěštící cinkání a vzápětí vinařský odér stvrdil pohromu. V té chvíli mě ani na okamžik nezajímalo, že budu týden spát ve vinném spacáku,ale jak to udělám s tím svým panictvím. Nutno dodat, že spát ve vinném sklípku je o hodně lepší než ve vinném spacáku. A tak jednou po večeři, zbaven své alkoholové berličky jsem velmi plaše pokukoval po holkách ze zdravotní školy, které sice byly o dva ročníky výš, ale byly hned vedle. Snad zapůsobil můj pohled a výraz bezbranného zmateného kolouška, že ke mě přistoupila jedna slečna se slovy, jestli se nepůjdu projít. V té chvíli se se zmatený koloušek změnil ve vyděšeného idiota, který chtěl něco říct, ale ztrouchnivělé hlasivky nevydaly ni písmeno, ni tón. Chápavě se na mě usmála a chytla mě za ruku a už jsme šli. Teda ona šla a vedle ní se motal jakýsi trotl. Padlo šero a pomalu jsme šli ruku v ruce pod prapory revoluce (pardon, to mě jen napadla taková dobová asociace) až jsme se ocitli před branou místního hřbitova. Přestože v té době ještě nebyly v módě romány a filmy o zombie, tak mě trochu zatrnulo. Podíval jsem se na svojí společnici, která byla moc hezká, a řekl si, že tahle musí být živá! A kdyby ne, tak to holt risknu. Prošli jsme kolem několika náhrobních kamenů, až jsme objevili malou lavičku, na kterou jsem si sedli. Otočila se ke mně a naklonila .... Tady musím očekávání čtenářů o lascívních detailech bohužel zklamat, samotného mě to moc mrzí, že si nic nepamatuji. Moje teorie je, že mé tělo potřebovalo krev v jiné oblasti, takže paměťové buňky byly silně nedokrveny. Poslední vjem byl ten, že slečna má iniciativu plně pod kontrolou. Takže na závěr mohu říct, že z celé záležitosti ve mně zůstal nespecifikovaný, ale velmi příjemný pocit. P.S. Jak se ta slečna jmenovala, nevím Rozpačitý

Postřehy z Písku

12. září 2011 v 16:02
Obávám se, že TT nahota by velmi těžko šlo naroubovat k mému postřehu z Písku.

Objev č. 1 Pouliční inzertní skříňka, a v ní neobvyklý inzerát:



Objev č.2 Tohle jsem objevil v Kauflandu. Jak by jistě řekl Malkiel, to je ale zhovadilý název.


Pozdrav z Písku.

Malkiel lyžař

11. září 2011 v 12:59
Malkiel lyžař má jednu fóbii. Nikoliv Fábii, on nikdy neměl auto české značky Smějící se Prostě má obavu, že když sebou na sjezdovce flákne, tak mu ujedou lyže a už je prostě nikdy nikdá neuvidí. Jednu sezónu na naší oblíbené sjezdovce v Jizerských horách (s takovým polárním jménem Severák) se nám chlubil novými bezpečnostními řemínky, které připnul na lyže a druhý konec připnul kolem kotníků. Měli jsme trochu pochyby o funkčnosti tohoto systému, leč vysmál se nám a vyrazil na sníh. Za půl hodiny byl zpátky ve zbědovaném stavu. Kulhajíc vešel do chaty s potrhanou kombinézou a s dvěma vybarvujícími se boulemi na čele o velikosti vejcí horského tetřeva. Dle jeho nesouvislého vyprávění, jsme se dozvěděli, že v půlce sjezdovky mu vyplo vázání, říznul sebou, a koulel se až dolů k vleku a celou cestu ho jeho přivázané lyže mlátily po celém těle. Nedivím se, že na tento systém zanevřel. Leč věren své fóbii se příští sezónu předvedl novým systémem, a to tzv. brzdičkami. Tj. při vypnutí vázání se ztopořily takové dvě malé pacičky, které měly lyži zastavit. Vidím to jako dnes, jak stojíme v lyžárně horské chaty. Malkiel lyžař elegán - přiléhavá kombinéza na jeho 60kg/180 cm těle vytvářela proudnicové tvary téměř bez odporu vzduchu. Nové lyžařské brýle renomované značky Uvex z Tuzexu se zrcadlovými skly působily přímo kosmickým dojmem. A vrcholem byl trojbarevný alpský kulich styl Grenoble. V tom do lyžárny vstoupila sportovně vypadající dívka, po které Malkiel již nějaký čas pošilhával. A zjevně se též chystala vyrazit na sjezdovku. Se slovy "tak co, půjde někdo se mnou lyžovat?" Věděli jsme, že po oblevě je terén opravdu náročný a na sjezdovce jsou blátivá , vydřená místa. S díky jsme odmítli, a dívka se podívala na Malkiela. Vzduch zhoustl testosteronem a Malkiel hrdinně prohlásil: "Jasně, jedem !" Myslím, že se v té chvíli nacházely jeho rozhodovací schopnosti od pasu dolů, protože si nevzpoměl, že tato slečna byla lyžařskou instruktorkou. A vyrazili. Jak jistě pečlivý čtenář tuší, dopadlo to stejně jako loni. Za půl hodiny byl zpátky, sám, neskutečně obalen bahnem, bez kulicha, s rozbitými brýlemi a s ulámanými brzdičkami. Když jsem je prohlížel, zjistil jsem, že v žádném případě nemohly lyže zastavit, neboť použitý materiál byl jak já klasifikuji " desetníkové železo nebo nočníková ocel.
Tak to byl Malkiel - lyžař, kterého jsem již nikdy poté na lyžích neviděl.

Svrab a neštovice po thajsku

10. září 2011 v 15:58
Když hledáš, tak svrab a neštovice najdeš všude.

Ale v Thajsku se mě líbilo.

Jak se líbí foto, Bachmane?