Špotáková se vrací

30. března 2014 v 18:04

Česká atletika jásá, Špotáková se vrací !!
 

Hodně veřejné WC

24. března 2014 v 19:21 | Kontrastní bratr
Zase něco do mé sbírky kuriózních fotografií ze života.


Toto se "povedlo" v budově MÚ Dolní Měcholupy. Tento pohled je opravdu zvenčí z parkoviště.
Vyřešeno jednoduše - Mimo provoz

Guevarova milenka

22. března 2014 v 23:38 | Kontrastní bratr
Pro fandy mé převlékací sochy je tu jedno komunistické retro.
 


Každoroční zimní folklór

24. února 2013 v 0:30 | Kontrastní bratr

Drahý, tys zapoměl uklidit letní sezení ?

Ó, nikoliv, já jsem se na to vyprdnul !

Sněhurka ve dne a v noci

24. února 2013 v 0:22 | Kontrastní bratr
Sněhurka denní

a Sněhurka noční, když rozsvítím zahradu.


Zimní převlek mojí sochy.

17. ledna 2013 v 23:00 | Kontrastní bratr
Protože napadl opět sníh, rozhodl jsem se pro tématický převlek mojí sochy.


Tak to je ona, patronka zimních silničářů Sv. Hrabalína.

Pokud toto uráží místní věřící, připomínám několik výroků, které jsou nejčastější v tomto počasí, a vztahují se k Bohu.

Kristepane, to je ale náledí !

Bohajeho to je závěj, tu neprojedu !

Šmarjápano, brzdi !

Krucifix, to bylo vo fous !

Tak při tomhle smyku stál nade mnou anděl strážnej !

Ježíši Kriste, von jede v protisměru !

Svatá panno, vidíš toho vola co předjíždí v zatáčce !

No kdybych to nevybral, tak jsme v Pánu !


A na závěr rada pro řidiče: "Jezdi tak rychle, jak umí lítat tvůj anděl strážnej."

Co se sochou, co nejde opravit.

8. ledna 2013 v 14:15 | Kontrastní bratr
Jak jsem slíbil,a navzdory Malkielovým prognózám o zdechlém blogu, se snažím o resuscitaci. Také to bude tím, že mám teď dva měsíce prázdniny a na cestu do Thajska jsem prostě nějak nešetřil.Plačící

Takže tady je report o záchraně mé sochy, které při převleku myslím za Michaela Jacksona upadla pravá ruka. A tak Novoroční Andělka byla jednoručka. Leč šikovně nafoceno, to skoro nebylo poznat.

Pokusil jsem se dvakrát ručku přilepit (1x Pattex a 1x chemoprén) ale zřejmě vlivem nepříznivých klimatických podmínek,
řečeno slovy p.Kemra: "..a chčije a chčije ...., se to prostě nepovedlo. Samozřejmě to ještě zkusím, ale byl jsem tak naštvaný, že jsem vymýšlel katastrofické scénáře, co se sochou.

A ty jsem pro Vás uložil na youtube.

http://youtu.be/X8flpyWxZ74

http://www.youtube.com/watch?v=zcUZCF6pha8

Krásný nový rok 2013

31. prosince 2012 v 20:39
Krásný nový rok 2013 Vám přeje Kontrastní bratr a jeho nově převlečená socha.

WC foto

27. února 2012 v 15:12



Abych navázal (jako správný kontrastní bratr) na Malkielův fekalizačně - vyměšovací týden, připravil jsem pro Vás pár zajímavých WC fotek.


Restaurace U střelnice - Olomouc


Restaurace U lva - Hradec Králové. Potkal jsem tam uklízečku a pohovořili jsme. Říkala, že od té doby co jsou tam ty branky, tak se pánové o hodně líp trefují a ona má míň práce s úklidem.
Holt chlapi jsou soutěživí hračičkové. Kdo by nechtěl rozvlnit gólem síť v brance.


Restaurace Pivovarský dům - Olomouc.

Ve stylu: co piješ, to ch.....š. (pardón)


A na závěr, krásný, stylový "hajzlík" mexické restaurace Cantina - Praha.

P.S. Ještě bych pomaloval kaktusovými květy ten nevzhledný radiátor :-)

Jak jsem se nestal průvodcem... díl druhý

12. února 2012 v 23:06
Týden v Budapešti utekl jako voda v Dunaji. Užili jsme si v kempu, byli jsme v termálních lázní na Markétině ostrově (Margitsziget), byli ve Vidámparku (taková obdoba pražské Fučíkárny - stálá Matějská pouť), popili něco barackpálinky (meruňkovice) i lahodného Tokajského vínka. Také jsme se projeli nejstarším metrem na kontinentě (11 stanic, 5 km, provoz zahájen 1896) které je zvláštní také tím, že se stavělo zeshora, tedy žádné ražení tunelů. Metro leží totiž jen 3 metry pod zemí.

Naložili jsme Trabanta a vyrazili směr domů. Po pravidelném doplňování mazu do homokinetických kloubů jsme doskákali do Brna. A tady jsme Makůvku přemluvili, že kousek je Moravský kras, a že jsme ještě nebyli v Macoše. Ke vstupu do prostoru Macochy jsme přijeli před sedmnáctou hodinou, a chytili jsme poslední výpravu na lodičkách po podzemní řece Punkvě. Byl to takový konvoj lodiček, kde parta studentů - brigádníků dělala průvodce a bidly poháněla loďky s turisty. Parta to byla veselá, a prohlídka proběhla v humorném duchu. Vysadili nás pak v malém přístavišti a poslali k pokladnám, kde byl vstup i výstup. A tam se také šlo do druhé, pěší prohlídky propasti Macocha. Bohužel už bylo hodně hodin, a u pokladny nastalo dohadování, že už druhá část bude zrušena.

Roztrpčení turisté se dožadovali pokračování, když jsem si všiml poblíž pokladny velkých plechových dveří. Povídám Hliníkovi: "co tam asi může být?" To dobou už bral za kliku, a ejhle, před námi se objevily krápníky a skalnatá chodba. Řekli jsme si, že tam alespoň kousek nakouknem. Protahujeme se celkem úzkou chodbou, která se asi tak po 50ti - 60ti metrech rozšířila v malý krápníkový dóm. A v tom mě někdo sáhnul na rameno, a pronesl: "vy nám k tomu nic neřeknete?" Krve by se ve mně nedořezal. Ohlédnu se a za sebou vidím asi dvacet lidí, kteří se k nám nenápadně připojili, v domnění, že patříme k partě průvodců. Hliník se tak lekl, až povyskočil a praštil se hlavou o krápník. Na což já jsem zareagoval informací, že toto je známý krápník zvaný Punkvák, který se vyznačuje obzvlášť silným dutým úderem do lebky. Pak už jsme se neudrželi a začali se děsně smát. Turistům pořád nic nedocházelo, když v tom začaly postupně zhasínat světla v chodbách a jeskyni. To jsme se smáli méně, posléze už vůbec. Začala panika a turisté se začali nejdřív rychle a po několika ranách do hlav pěkně pomalu za pomoci miniohníčků ze zapalovačů šinout zpět ke vchodu. Naštěstí vše dobře dopadlo, neb Makůvka správně odhadl nás i situaci, a ještě než zhasli úplně, se vrátil k pokladně a tam jim řekl ať ještě rozsvítí. Začali jsem tušit průser, co nás čeká u vchodu a koketovali jsme s mým nápadem, že tam jestě chvíli zůstanem, až o nás budou mít strach, a pak to možná schytáme míň. Nakonec jsme se vzmužili a vyrazili ke vchodu. To bylo keců....... Výkřiky, jako: "nezodpovědní blbci", "hloupý kreténi" poletovaly vzduchem, rozechvívaly krápníkový systém a možná je můžete díky perpetuálním ozvěnám v Moravském krasu slyšet dodnes.

A pak už se až do Prahy nestalo vůbec nic.

Kam dál